Zkuste si představit, jak by to vypadalo, kdyby přišel dělník do továrny nebo dílny, dostal za úkol něco vyrobit, a kdyby se rozhlédl kolem sebe, zjistil by, že nemá s čím pracovat. Že tu má třeba ponk a potřebný materiál, ale jinak nic. Ani jediný použitelný nástroj. Jak by to asi dopadlo? Tušíte správně. Nedopadlo by to dobře. Jsou možná situace, kdy by to dotyčný nějak zvládnul i holýma rukama, byť ne tak dokonale jako s využitím vhodného vybavení, ale ve většině případů by se nedalo splnění zadaného úkolu očekávat. A to nevyrobené by pak samozřejmě chybělo zájemcům, zákazníkům, kteří by si to chtěli koupit, ale neměli by tu možnost. A dělník sám by spolu s majitelem jeho firmy zůstal na mizině.
Pokud někde stoprocentně platí, že se nedá bez strojů a nástrojů pracovat, pak jsou to provozy zabývající se zhotovováním kovových výrobků. Kov je natolik tvrdý materiál, že by se z něj pouhýma holýma rukama nevyrobilo zhola nic. Tady jsou potřeba četné nástroje, které jediné umožňují práci zvládat. A proto nesmí takové nástroje výrobcům čehokoliv kovového chybět. Takoví výrobci si ujasní, co a jak se od nich očekává, a podle toho své dílny nebo továrny vybaví. A mohou se pustit do díla.
Jenže co když někdo takový zjistí, že jsou nabízející se nástroje tak drahé, že se nevyplatí si je pořizovat, případně co když dokonce zjistí, že na ně nemá ani dost peněz? Pak může někdo takový na pořízení oněch nástrojů a tedy i na práci zapomenout. Ale s tím se my lidé nemůžeme smířit. Ani my zákazníci, ani ti, kdo se chtějí kovovýrobou živit. A proto dotyční v situaci, kdy si nemohou dovolit koupit nové nástroje od jejich výrobců, hledají vhodnější nabídky. Což jde těžko, ale jde to. Takovým kovovýrobcům totiž prodá leccos, třeba obrážecí nůž I-nastroje. Obchodník s nadlimitními zásobami vybavení firem. Ten nabízí to, co už v jiných podnicích nepotřebují, a díky tomu jsou tu ceny výhodné. Což je to, co mnozí kovovýrobci potřebují.